Pan profesor se narodil 5. prosince 1922 v Komárně. Studentská léta prožil v Hradci Králové a celou svou profesní dráhou byl spjat se zdejší Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Už během studií se orientoval na fyziologii, na Fyziologickém ústavu začal pracovat po promoci v roce 1950 a opustil jej až při odchodu do penze v roce 1987. Téměř až do své smrti však pokračoval ve své vědecké činnosti ve spolupráci s Prof. Jaromírem Svěrákem na Oční klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Předmětem jeho vědeckého zájmu byla nejprve neurofyziologie (kandidátskou dizertační práci a habilitační práci věnoval "postaktivační potenciaci"), po určitou dobu také fyziologie kardiovaskulárního sytému. Postupně se však soustředil na výzkum smyslových analyzátorů, zejména zrakového systému a to především prostřednictvím elektrofyziologických metod. Společně s Prof. Svěrákem se významně podílel na rozvoji klinické elektroretinografie a elektrookulografie v laboratoři vybudované na Oční klinice.

Profesorem fyziologie byl jmenován v roce 1968. Následovala dlouhodobá vědecká stáž v Kerckhoffově institutu v Bad Nauheim (Německo) u Prof. E. Dodta, kde se věnoval chorioidální fotopletysmografii. Po návratu výrazně zmodernizoval elektrofyziologickou laboratoř na Lékařské fakultě a zahájil velmi úspěšný základní i aplikovaný výzkum zrakových funkcí a CNS pomocí zrakových evokovaných potenciálů. Vedle diagnostických aplikací vyvíjených elektrofyziologických metod v neurooftalmologii se Prof. Peregrin zasloužil o několik dalších inovací v oftalmologii - do praxe zavedl stimulátor CAM na léčení amblyopie, nový způsob vyšetření citlivosti na kontrast a se svým synem realizoval počítačové vyšetření zrakové ostrosti s novými optotypy odpovídající normě WHO. Rozsáhlou vědeckou činnost Prof. Peregrina dokumentuje asi 300 vědeckých publikací, 5 monografií a několik stovek přednášek, které se vyznačovaly mimořádnou koncisností.

Od počátku 70-tých let až do jeho odchodu do penze byla panu profesorovi z politických důvodů zakázána pedagogická činnost - ke škodě studentů, protože jeho přednášky z fyziologie měly vysokou hodnotu. Vědeckých kvalit pana profesora však fakulta využívala i v této době. Byť v ústraní, podílel se významně na organizaci fakultního výzkumu.

Profesor Peregrin byl vyjímečnou vědeckou osobností. Byl vybaven rozsáhlým všeobecným vzděláním a až encyklopedickými znalostmi. Při svém medicínském vzdělání vynikal mezi lékaři znalostmi matematiky a statistiky, které významně při výzkumu uplatňoval. Pozoruhodný byl také tím, že velmi rychle a snadno přijímal nové výzkumné metody, což se projevilo např. obdivuhodným zvládnutím počítačové techniky v době, kdy mnoho daleko mladších kolegů na nové možnosti zcela rezignovalo.

Pan profesor měl velmi široké zájmy i mimo oblast medicíny a udivoval například svými znalostmi historie. Při mnoha příležitostech jsme oceňovali jeho vynikající vypravěčské nadání se smyslem pro humor a schopností připomenout významná fakta ve správnou chvíli. Celý bohatý život měl výborné rodinné zázemí a podporu ze strany své manželky - dětské lékařky. Těšil se z velkých profesních úspěchů svých dvou synů - lékaře a matematika.

Vedle mnoha významných věcí, kterých pan profesor Peregrin dosáhl, chci z pozice jeho žáka ocenit jeho schopnosti učitele-školitele. Dokázal úspěšně motivovat pro vědeckou práci a velmi efektivně instruovat. Téměř do samého konce jeho života pro nás byla cenná možnost konzultovat s ním širokou škálu problémů, neboť on stále zvládal získávat nové informace.

Do mnohých z nás, kteří jsme ho znali a měli ho rádi, se pan profesor Peregrin zapsal nějakým nezapomenutelným způsobem. Jsme mu za to vděčni.

Doc. MUDr. Miroslav Kuba (vyšlo v České fyziologii)